Slivoně

Velmi pozdní, samosprašná pološvestka s velkým až velmi velkým, vejčitým plodem.

Původ: Forschungsanstalt Geisenheim, 1988, Dr, H. Jakob Čač. Lepotica x President.

 Strom: Středně silný až silný růst, kvetení středně pozdní, samosprašná odrůda Plodnost: časný nástup do plodnosti, pravidelné a vysoké výnosy, plodí na víceletém dřevě.

 Podnože: dle pěstitelských podmínek, myrobalán, St. Julien

Plody: Velké cca 75 g, v průměru 45 mm, oválné, tmavě modré, silně aromatické. Dužnina v plné zralosti světle žlutá, jde dobře od pecky, dobrá, harmonické chuti. Středně vysoký obsah cukru /70° Oechsle/, dlouhá sklizňová perioda, nepadají Zrání: S Presidentem, či krátce po.

 Odolnost k chorobám: Proti mrazu velká. Tolerantní k šarce, méně citlivá k chorobám .

Požadavky: Málo náročná odrůda na podmínky pěstování Pozn. Licenční množení, vhodná odrůda do všech pěstitelských oblastí, stolní odrůda, skladovatelná

Pozdně dozrávající rezistentní pravá švestka

Vznikla v Německu křížením odrůd ’Vlaška’x ’Stanley’.

Má středně velké, oválné plody, sladce navinulé, velmi dobré chuti. Dužnina je pevná, světle žlutá, dobře oddělitelná od pecky. Tato velmi pozdní samosprašná švestka se sklízí 18 dnů po odrůdě ’Domácí velkoplodé’. Roste bujně do plodnosti nastupuje brzy a tato je velká a pravidelná.

Je tolerantní proti napadení šarkou švestek a proti mrazu a monilióze je vysoce odolná.

Je to velmi nenáročná a plodná odrůda vhodná do všech poloh.

DOMÁCÍ VELKOPLODÁ   wagenheimova     10.2009

Původ: Vznikla výběrem lokálních klonů pravých švestek, které se pěstovaly na území České republiky již od středověku.

Vlastnosti stromu: Růst je středně silný. Koruny jsou nejčastěji vysoce pyramidální, později se mírně rozkládají. Z počátku bývají příliš husté. S postupným prosýcháním stárnoucího obrostu se aktivní plodonosný obrost přesouvá na obvod prořídlé koruny. Proto stromy vyžadují včasné zmlazování. Stromy kvetou pozdně a jsou samosprašné

Vlastnosti plodu: Je menší velikosti (průměrná hmotnost se pohybuje v rozmezí 15-25 g). Tvar je typicky švestkovitě protáhlý, horní část plodu je nejčastěji tupě zakončena. Některé typy mají ostřejší špičku. Slupka má barvu tmavě fialově modrou se světle modrým ojíněním. Je pevná a má nakyslou chuť. Stopka je středně dlouhá. Dužnina bývá žlutozelená, zelenožlutá až žlutá, ve správné zralosti pevná a středně šťavnatá. Chuť je sladce navinulá, středně aromatická, velmi dobrá. Při přeplození a nedostatečném vyzrání plodů je chuť méně uspokojivá. Pecka je menší, k oběma koncům protáhle zašpičatělá. Odlučitelnost dužniny od pecky je zpravidla velmi dobrá.

Plodnost: Je většinou středně pozdní, pravidelná a často velmi vysoká. Doba zrání je podle oblastí a jednotlivých typů v první a druhé polovině září, ve vyšších polohách až v 1. polovině října.

Odolnost: Stromy jsou středně citlivé na zimní mrazy, jsou však odolnější v době květu vůči pozdním jarním mrazíkům. Vůči šarce jsou velmi citlivé. Často bývají silněji napadávány puklicí švestkovou a roztočem. Odolnost proti moniliové hnilobě plodů je větší.

Tvar a podnož: Vhodné jsou kmenné tvary i zákrsky na myrobalánu nebo na St. Julien.

Celkové zhodnocení: Jedná se o nejrozšířenější u nás pěstovanou švestku. Plody mají universální použití. Dobře plodí a plody jsou velmi kvalitní zejména v teplejších oblastech a na vhodných stanovištích. Ve vyšších a příliš chladných polohách plody špatně vyzrávají, bývají často příliš drobné a méně kvalitní. Je nutno vysazovat jen spolehlivě bezvirozní materiál. Nemůže být vysazována do blízkosti stromů napadených šarkou. Nedoporučuje se tradiční rozmnožování odkopky, které bývají téměř vždy touto chorobou napadeny.