Ořechy

Ořešák královský, resp. ořešák vlašský, (Juglans regia - z lat. Jovis glans /Jupiterovy ořechy/ a regia /královský/) je mohutný listnatý strom z čeledi ořešákovitých. Může dorůstat výšky až 45 metrů (výjimečně ještě více). Charakter jeho koruny a kmenu je závislý na tom, zda se jedná o kultivar nebo původní divokou formu a na prostředí, ve kterém roste. Divoké odrůdy inklinují zpravidla k vysoké štíhlé koruně a dlouhému kmenu, zdomácnělé kultivary ke koruně široké - kulovité až „rozpláclé“ a k větvení kmenu dochází relativně nízko. První variantu (štíhlost a výšku) podporuje kompetice s ostatními stromy o světlo a prostor, je tedy zvýrazňována u ořešáků, které rostou v těsné blízkosti stromů jiných. Naopak solitérně rostoucí stromy svou korunu více rozprostírají. I stromy s rozplácle tvarovanými korunami (s výjimkou už opravdu speciálních trpasličích kultivarů) však bez problémů dorůstají přes 15 metrů.

Ořešák královský je jedna z nejpěstovanějších dřevin na světě. Pěstuje se pro své plody (vlašské ořechy), jako okrasný a stínící strom, medonosná rostlina nebo i pro své kvalitní a relativně rychle rostoucí dřevo.Jeho přirozenou oblastí výskytu je zřejmě Balkán a Přední a Centrální Asie, kde roste až na úbočích Himaláje. Již ve starověku však začal být člověkem rozšiřován i do dalších částí světa. Během existence římské říše byl rozšířen coby pěstovaný strom do severní a západní Evropy a v 17. století si jej osadníci přivezli do Ameriky. Mezi význačné producenty ořechů se počítají Francie, Řecko, Bulharsko a Rumunsko v Evropě, Kalifornie v Severní Americe a Chile v Jižní Americe.

 Ve střední Evropě se první zástupci tohoto druhu objevili někdy v době bronzové, větší rozšíření pěstování tohoto stromu nastalo v době raného středověku.Upřednostňuje vlhké nížinné oblasti s vysokým obsahem humusu v půdě, vyžaduje hodně světla (o které si v kompetici s ostatními stromy dokáže „říci“). Vzhledem k tomu, že listy mají fungicidní a baktericidní účinky a odpuzují hmyz, bylo dříve doporučováno sázet ořešáky v bezprostřední blízkosti hnojišť.

Statný opadavý listnáč s černošedou borkou, větve nejprve zelenohnědé, posléze šedé. Listy má lichospeřené, 3-4 jařmé, složené zpravidla z 5-9 lístků. Lístky jsou relativně tuhé, tmavozelené, celokrajné, lysé, podlouhle vejčité a na konci špičaté. Stejně jako pupeny a vlastně všechny měkké části rostliny s výjimkou zralých jader ořechů mají charakteristickou ořešákovou vůni.V České republice kvete v dubnu a květnu, květy jsou jednopohlavné. Samčí, 3-10 cm dlouhé jehnědy, jsou relativně tlusté, žlutě až žlutozeleně zbarvené a vyrůstají na loňských větévkách, samičí květy se dvěma laločnatými bliznami na konci letorostů.Plodit začíná zhruba v 15 letech. Plodem je tzv. vlašský ořech, oříšek obalený zdužnatělou češulí s kamenným oplodím. Osemení je blanité (u mladých ořechů vhodné ho odstranit, neboť má výraznou hořkou pachuť), laločnaté semeno bílé až běložluté. Z dospělého stromu lze za dobrého roku běžně sklízet až 50 kg ořechů.

Karboxylové kyseliny

Velké množství různých nenasycených mastných kyselin, zejména:

kyselina linolová (61 % z obsahu mastných kyselin)

kyselina linolenová (13 %)

dále:

kyselina kávová

kyselina neo-chlorogenová

Chinony

juglon

hydrojuglon

Terpeny

germakren D

Flavonoid

Kvercetin        

kempferol

Třísloviny a jejich deriváty

kyselina gallová

kyselina elagová

Taniny

Vitaminy a provitaminy

β-karoten (provitamin A)

vitamin B3, B5, B6

kyselina L-askorbová (vitamín C)

tokoferol (vitamin E)

Stopové prvky

draslík

fosfor

hořčík

Vlašské ořechy, které ořešák produkuje, jsou velice výživné, neboť obsahují v průměru 70 % tuků, obsahujících zejména velice zdravé nenasycené mastné kyseliny, 18 % proteinů (bílkovin) a přibližně 3 % sacharidů (cukrů). Jsou vděčnou surovinou v potravinářství, zejména v cukrářství. Dají se ovšem konzumovat i samotné, nebo z nich lze získávat vysoce kvalitní rostlinný olej. Z nezralých ořechů se vyrábí ořechová pálenka a ořechový likér.

Dřevo ořešáku je vysoce kvalitní a velice rychle roste. Navíc jde o strom nenáročný na péči, takže ho lze za nízkých nákladů pěstovat na rozsáhlých plochách. Vyrábí se z něj nábytek nebo např. pažby pušek.

Čerstvé listy (sušená droga se nazývá Juglandis folium) se sbírají v červnu. Vyrábí se z nich čaj, který se používá proti poruchám trávení, zácpě a nechutenství. Udájně má pozitivní vliv při cukrovce a žloutence (Maria Treben), při výtoku (Dionýz Dugas) a snižuje hladinu cukru v krvi (Dionýz Dugas). Další způsob použití je příprava výluhu z listů, který má zmírňovat záněty kůže a nehtů a pomáhat proti uhrům, hnisavým vyrážkám, pocení nohou a vypadávání vlasů. Také má potlačovat vši.Ořechy se sbírají zelené, dokud je ještě lze snadno propíchnout (cca před 24. červnem). Vyrábí se z nich ořechová pálenka, která pročišťuje krev, napomáhá trávení a působí proti plynatosti. Podle Marie Treben též působí při rozumném užívání pozitivně na játra.Podle Dugase se dá sbírat dužnatý zelený obal ořechu (když je ještě hezky zelený, ale dá se již loupat), který se dá používat stejně jako listy.Zralé, už usušené ořechy se dají použít na přípravu čaji při suchém kašli. Ořechy (asi 5) se rozlousknou a asi 5 minut povaří (i se skořápkami) poté se nechá vše 10 minut odstát, scedí se a pije. Uvařená jádra se dají sníst.

Kůra, listí a nezralé plody ořešáku se používají v přírodním barvířství.

Extrakt z ořešáku se často přidává do opalovacích krémů a olejů či do některých šampónů. V extraktu obsažený velmi reaktivní naftochinon (juglon) totiž reaguje s volnými aminoskupinami bazických aminokyselin v pokožce za vzniku žlutých až hnědých barevných látek, podobných anilinovým barvivům. Kromě toho má výtažek repelentní účinek na hmyz.

 Ořešák královský patří mezi oblíbené dřeviny, které se často pěstují v zahradách i rozsáhlých sadech. V současné době existuje asi 150 sort ořešáku královského, které se liší především charakterem skořápky. Rozlišujeme např. kamenáče, křapáče, papírky a polopapírky. U nás je povoleno šest kultivarů domácího původu.

Ořešák vyžaduje těžkou a vlhkou půdu. V oblastech s pozdními mrazy se nemůže pěstovat. Opálení je problematické a doporučuje se proto pěstovat více stromů pohromadě. Tyto obrovské stromy lze jen stěží pěstovat v uzavřeném prostoru a je to také zbytečné, protože jsou velmi otužilé. Ořešák prořezáváme pouze na podzim, protože na jaře by ztratil příliš mnoho mízy. Doporučuje se co nejmenší řez, nevhodně rostoucí větve je ale třeba odstranit včas, než příliš zesílí. Po prvním roce již nevyžaduje přivazování ke kůlu. Půda pod ořešáky je téměř neplodná. Jejich listy vylučují látky, které inhibují růst mnoha rostlin a zabraňují jejich klíčení. Americké druhy ořešáků jsou ještě agresivnější a mohou významně škodit jabloním, druhům z čeledi lilkovitých, ostružiníkům a řadě okrasných rostlin. Ořešáky jsou velmi atraktivní stromy s příjemnou vůní, pro mnoho zahrad jsou ale příliš velké. Pro zvířata, s výjimkou veverek a jiných hlodavců, nemají zvláštní význam.

 Líska obecná (Corylus avellana) je keř z čeledi lískovitých. Vyskytuje v Evropě, v přilehlých oblastech Asie a v severní Africe. Je blízce příbuzná a habrem obecným, který býval dříve řazen také do čeledi lískovitých.Obsah [skrýt]

Líska je rozložitý keř vysoký obvykle 3 – 4 m, ale může dorůstat až 8 m. Koruna může dosahovat až 10 m v průměru. Borka (kůra) je hnědošedá, relativně hladká, pouze ve stáří rozpraskaná.Listy jsou opadavé, střídavě postavené, mírně chlupaté, vejčité až kulaté s hrotem na konci. Okraj mají dvojitě pilovitý. Řapík je 1 – 2 cm dlouhý.Kvete brzy od února do dubna ještě před vyrašením listů. Samčí květy jsou výrazné 3 až 7 cm dlouhé jehnědy. Samičí květenství jsou nenápadné pupence s malou vyčnívající fialovočervenou bliznou.Plody jsou typické hnědé oříšky, které dozrávají koncem léta. Vyrůstají samostatně nebo častěji ve skupinách až po 5 kusech. Jsou kulovité s malým hrotem na konci a kryje je zvonkovitý zelený až hnědozelený obal tvořený srostlými listeny.

Líska obecná roste od nížin do 1300 m prakticky po celém území ČR nejčastěji na okrajích lesů, v křovinách, okolích cest i u vodních toků. Uchytí se na hlinitých a výživných spíše alkalických půdách s dostatkem vláhy.

Často se vysazuje zejména pro své hospodářské využití, ale i pro okrasu. Existuje několik kultivarů, které se množí řízkováním nebo roubováním. Snáší i znečištěnější ovzduší.

Hlavním využitím lísky jsou její plody. Obsahují kolem 60% tuků a až 20% cukrů. Používají se v potravinářství hlavně při výrobě čokolád a dalších cukrovinek. Olej z lisování oříšků se kromě potravinářství používá i v kosmetice a malířství.Dřevo lísky je poměrně měkké, ale dobře ohebné. Používá se hlavně v řezbářství a košíkářství. Dříve se používalo i v nábytkářství; dnes tato oblast použití zůstává vyhrazena spíše pro lidové umění.V lékařství se používají  zejména listy, které se sbírají v červenci. Obsahují silici, třísloviny, sacharidy, jim příbuzné glykosidy a další látky, které mají léčivý vliv zejména na trávicí soustavu – působí protiprůjmově, močopudně a svíravě (např. při zánětech střev). V dnešní době se však k těmto účelům příliš nevyužívá, zejména pro svůj relativně nízký účinek.

Vlastnosti:  Vyznačuje se sytě červenou barvou listů i listenů obklopujících plody, velkou vitalitou a extrémní tolerancí ke světlu. Ten, kdo hledá rychle rostoucí a červeně zbarvenou dřevinu, je zde na správném místě.

Umístění:  Slunné až polostinné místo.

Tvar:  Statný keř, hojně větvený.

Výška:  150–200 cm.

Květy:  Červené, jednopohlavné; samčí v přezimujících jehnědách, samičí po dvou v paždí podpůrného listenu.

Doba květu:  Březen až duben.

Plody:  Jedlé oříšky, ukryté v trubkovitém obalu, červenohnědě zbarveném.

Listy:  Okrouhle vejčité až obvejčité, 10–15 cm dlouhé, tmavě purpurově červené.

Další použití:  Poskytuje jedlé oříšky, je ochranou ptactva, potravou včel; užívá se k řezu; velmi rychle roste.

Rady:  Pěstujte tuto červenolistou lísku, neboť spojuje užitek (jedlé oříšky) s barevnou krásou.

Zkroucené větve lísky odrůdy ´Contorta´ proměňují tvář keře i celé zahrady v průběhu roku. Dominantně působí holé i olistěné.

Lísky jsou keře a vzácněji stromy rostoucí v severním mírném pásmu. Známe asi 15 druhů. Vesměs jsou nenáročnými dřevinami. Dobře se přizpůsobují okolí a stanovišti.

Líska obecná roste u nás planě. Rodí lískové oříšky a četné odrůdy jsou pěstovány právě pro plody. Významně se uplatňuje také jako pionýrská dřevina při osazování problematických půd. Přesto se zaměříme na její estetickou hodnotu a použití v okrasných zahradách. Ze sadovnicky významných odrůd jsme vybrali pozoruhodnou lísku obecnou ´Contorta´. Základní estetický prvek tvoří výrazně zkroucené větve. Vnášejí neobvyklý a tajemný prvek do zahrad. Nepravidelně průhledná koruna a vytvarované větve dávají pohledům nový rámec. Kůra je šedohnědá. Keř dosahuje výšky 2 až 4 m. Listy jsou světle zelené, střídavé, vejčité, dvojnásobně zubaté. Na podzim se vybarvují žlutě až hnědožlutě. Kvete velmi časně zjara. Keře jsou nápadné především žlutými svazečky jehněd. Koncem léta dozrávají drobné oříšky, které jsou jedlé. Slouží spíše pro zábavu anebo jako drobný pamlsek.

 Líska roste poměrně rychle. Hodí se i do znečištěného městského ovzduší. Kořenový systém je bohatý a houževnatý. Na stanoviště není náročná, nesnese pouze chudé písčité půdy a půdy zamokřené. Ideální je hlinitá půda s dostatečným obsahem vápníku. Roste na slunci a v polostínu, je otužilá. Netrpí okusem zvěří. Lísku vysazujeme na jaře nebo na podzim. V případě potřeby z kontejnerů i celoročně, pak musíme po výsadbě zalévat. Následné ošetření lísky není náročné. Řežeme pouze starší přehoustlé exempláře, které potřebují prosvětlit a odstranit překřížené větve. I starší exempláře můžeme přesadit, ale nezapomeneme na důkladnou zálivku. Po přesazení mohou načas ustat v růstu.

 Lísku obecnou ´Concorta´používáme zásadně jednotlivě. V zahradě působí výrazně, při nesprávném umístění až hrubě. Výborně vynikne i v bezlistém stavu. S popraškem sněhu nebo jinovatkou bývá ozdobou zimní zahrady. V předjaří oživují holý keř s tvarovanými větvemi zase žluté jehnědy. Lísku ´Concorta´ dáváme vždy na stanoviště, kde ji můžeme pozorovat zblízka. Vysazuje se také v japonských zahradách. Pro svůj menší vzrůst je oblíbeným prvkem předzahrádek. Povznese i malou plochu. Také se dává na dvorečky a uzavřené plochy u domu. V dostatečně velké nádobě ji můžeme pěstovat na balkoně nebo terase. Vynikne i na pozadí jehličnanů anebo v doprovodu červenolistých keřů. Roste od nížin až do podhůří. Pokroucené větve jsou oblíbené také v aranžérství, mohou se vkládat i bez další úpravy do váz.

 Corylus avellana - Contorta

Corylus avellana - Red majestic