Borůvky a zimolez

Borůvky a zimolez.pdf (699,1 kB)

Borůvky patří mezi nejzdravější druhy ovoce na světě. Sběr plodů z lesních porostů nestačí pokrýt obrovský zájem, proto je potřebné hledat další možnosti. U nás jsou keřové borůvky především záležitostí zahrádek. Nejčastější označení druhu „Vaccinium corymbosum L.“ je kanadské nebo zahradní velkoplodé borůvky. K jejich rozšiřování přispívá nepravidelnost sklizní lesních borůvek, které jsou v době květu citlivější k pozdním jarním mrazíkům.

Se šlechtěním borůvek bylo započato počátkem 20. století v USA se zaměřením velikost a kvalitu plodů, chuťové vlastnosti, odolnost k mrazu, aj. Důležitým údajem pro pěstitele je způsob množení – řízkováním. Semenáče jsou sice vitálnější, ale kvalita plodů bývá výrazně nižší. Mezi nejčastěji pěstované odrůdy patří Blue crop, Patriot, Duke, aj.

Odrůdy borůvek jsou cizosprašné. Podmínkou úspěšného pěstování borůvek je respektování specifických nároků a dodržování pěstitelské technologie. Kanadské borůvky můžeme pěstovat na plodů. Základním požadavkem je i „kyselá půda“, které dosáhneme výsadbou do speciálního substrátu, eventuelně rašeliny s přidáním kůry, popř. lesní hrabanky.

Rostliny se sází ve věku 2-3 roky do sponu 2 x 1 m, vhodnější jsou jarní výsadby, neboť sazenice mají možnost zakořenit do podzimu. Borůvky mají mělký kořenový sytém, proto je vhodné mulčování kůrou pod keři. Keře v plné plodnosti dosahují výšky kolem 150 cm. Pro správný růst je důležité hnojení. Je třeba se vyvarovat hnojiv s obsahem vápníku a chlóru (podobné nároky jako rhododendrony).

Prvé dva roky po výsadbě se keře neřežou. Třetím rokem se odstraní ze středu slabé výhonky, aby se keř nezhušťoval. Správně udržovaný keř má 5-8 silných, rovných větví s dostatečnými přírůstky. V dalších letech postupně obnovujeme staré větve s malými přírůstky. Řez provádíme od začátku vegetačního klidu do doby květu.

Borůvky počínají plodit 4 rokem, plná plodnost nastupuje 6 rokem. Keře se vyznačují se dlouhověkostí, běžně cca 30 let, někdy se dožívají až 60 let. Při dodržení všech pěstitelských zásad se sklízí cca 2,5-5 kg borůvek z 1 keře.

Goldtraube  

Toro 

Nelson  

Brigitta 

Bluejay

Blue crop

Zimolez kamčatský patří do čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae) a je známo více jak 60 různých druhů zimolezů. Areál původního rozšíření zimolezů byl v severním mírném pásu. Nejvíce druhů je rozšířeno v severní Americe a ve východní Asii. Skoro všechny druhy mají pro člověka málo chutné plody a jsou využívány pouze jako okrasné keře či popínavé rostliny s dekorativními a nejedlými plody, výjimku tvoří pouze několik druhů jako je zimolez úzkolistý (Lonicera angustifolia), zimolez modrý (Lonicera caerulea), zimolez jedlý (Lonicera edulis), zimolez kamčatský (Lonicera kamtschatica) nebo zimolez chundelatý (Lonicera villosa). Tyto druhy se pak využívají při dalším šlechtění zimolezů pro dosažení větších a chuťově lepších plodů. 

Nejčastěji se ale u nás setkáváme právě se zimolezem kamčatským. Jak už sám název napovídá, původní areál rozšíření tohoto zimolezu je ve východní Sibiři a na poloostrově Kamčatka, kde vytváří rozsáhlé porosty. Původní divoké zimolezy neměly tak chutné plody, ale díky cílenému šlechtění se podařilo dosáhnout odrůd, které mají chutné plody s příjemnou příchutí připomínající borůvky, takže se tomuto zimolezu také říká kamčatská borůvka. Na rozdíl od pravých borůvek ale rostou na jakékoliv půdě a nevyžadují kyselou lesní půdu.

Zimolez kamčatský je nízký opadavý keř, který dorůstá až 1,5 m do výšky a v dobrých podmínkách až 2 m.Ve své domovině je typickou podrostovou dřevinou ve světlých hájích nebo na lesních pasekách, na rašeliništích či močálech nebo podél řek a jezer. Tento keř není náročný na půdní podmínky a dobře roste jak na kyselých, tak i neutrálních či zásaditých půdách. Vyhovují mu také půdy jak půdy písčité, tak i hlinité a jílovité. Dokonce snese i půdy chudší na živiny, ale špatně snáší suché půdy. Proto je vhodné v prvním roce po výsadbě či v suchých létech dopřát zimolezu vydatnou zálivku.

Mezi velké přednosti zimolezu patří vedle nenáročnosti na druh půdy také velká odolnost na mráz ve dřevě i ve květu a je mrazuvzdorný až do –45°C. Na rostlinách také nejsou pozorovány žádné škody způsobené škůdci či chorobami. Určitou zajímavostí je, že u nás listy zasychají už v průběhu července. Nejedná se o žádnou chorobu a tyto listy nejsou na závadu, protože zimolez pochází z oblastí s krátkým vegetačním obdobím a proto k časnému zaschnutí a opadání má přirozené dispozice. Jinak tyto listy jsou podlouhlé až kopinaté, celokrajné, mají světle zelenou barvu a bývají velké 5 až 10 cm.

Zimolez kamčatský vykvétá od února do dubna drobnými žlutými kvítky, které jsou velké až 3 cm. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Z těchto květů se vytvářejí plody velké 2 až 3 cm. Plodem je souplodí dvou srostlých bobulí, které má soudkovitý až válcovitý tvar. Tyto plody mají tmavě modrou barvu, jsou ojíněné a dozrávají už v průběhu května. Plody se hodí k přímému konzumu nebo se kuchyňsky zpracovávají na kompoty, džemy a mražené výrobky. Pro svou silnou barvící schopnost se používají také jako přírodní barvivo. Plody jsou bohaté na vitamíny C a B a také na minerální látky, zejména na hořčík, draslík, hořčík, fosfor a vápník. Díky obsahu různých biologicky aktivních látek mají plody také léčivé vlastnosti a využívají se při léčbě sklerózy, pomáhají při zastavování krvácení a používají se také jako močopudný a antimikrobiální prostředek.

Zimolez kamčatský lze snadno množit jak generativně, tak vegetativně. Generativně lze množit semenem, které ke svému vyklíčení potřebuje 2 měsíční chladnou stratifikaci v ledničce nebo semena zasít na podzim do země a nechat přirozeně stratifikovat přes zimu. Vyklíčené semenáče se doporučuje přesadit do samostatných nádob hned, jak jsou dostatečně velké pro manipulaci a ponechat přes první zimu přezimovat ve studeném skleníku. Tyto semenáče si ale bohužel zpravidla nepodržují vlastnosti matečních rostlin a tak většina takto vzniklých semenáčů má hořké a nechutné plody. Z těchto důvodů je třeba zušlechtěné zimolezy rozmnožovat hlavně vegetativně pomocí zpola vyzrálých řízků dlouhých až 10 cm řezaných na přelomu července a srpna nebo pomocí vyzrálých loňských řízků dlouhých až 20 cm řezaných v listopadu. Tyto řízky se velice dobře ujímají. Další možností je množit pomocí hřížení, kdy vyzrálé pruty ohneme k zemi a po zasypání zeminou tyto pruty sami zakoření.

Nemá specifické požadavky na půdu. Vyvarujte se ale suchých míst.

   - keře vysoké 1,2 - 1,5m (v dobrých podmínkách až 2m), nenáročné na kyselou půdu, rostou všude na rozdíl od kanadské borůvky. Sází se 1m od sebe.

   - vysoká ranost - plody dozrávají již v květnu (rekord je 5. května, v roce 1998 12. května) zrají postupně celý květen, je to první ovoce min. 14 dní před jahodami.

   - plody jsou soudkovité až válcovité 15 – 20 mm dlouhé, není výjimkou až 30mm, obsahují značné množství vitamínů a cenných látek. Chutí jsou totožné s lesními borůvkami.

   - vysoká plodnost, na dobře živených keřích dozrává velké množství plodů (viz obr.) a celkový výnos může dosáhnout až 5 kg z keře.

   - netrpí chorobami ani škůdci.

   - při zakoupení keříků je nutné ihned zasadit na stanoviště, nedávat pod keře hnůj nebo rašelinu.

   Listy suché, s oschlými okraji nejsou na závadu (zasychají již od července). Bílé skvrny na listech jsou zbytky listového hnojiva.

   Možné sázet i do zmrzlé půdy.

Altaj

Amur

Zimolez kamčatský - červen 2014