Živé ploty

První stříhání habrů - červen 2014

Vědecká klasifikace

Říše:                    rostliny (Plantae)

Podříše:               cévnaté rostliny (Tracheobionta)

Oddělení:           nahosemenné (Pinophyta)

Třída:                   jehličnany (Pinopsida)

Řád:                      cypřišotvaré (Cupressales)

Čeleď:                 cypřišovité (Cupressaceae)

Rod:                     zerav (Thuja)

Zerav obrovský (Thuja plicata nebo Thuja gigantea), známý i jako zerav řasnatý nebo túje obrovská je vždyzelený jehličnatý strom z rodu zerav, jenž se vyskytuje na severozápadě Spojených států a jihozápadě Kanady, od jižní Aljašky a Britské Kolumbie směrem na jih do severozápadní Kalifornie, přičemž zasahuje až do vnitrozemí, do západní Montany.Zerav obrovský je velký strom dosahující výšky 50 až 60 metrů a průměru kmene 3 metry (výjimečně až 6 metrů). Zerav obrovský u jezera Quinault v americkém státě Washington je nejvyšším tújí na světě, s objemem dřeva až 500 kubických metrů, výškou 53 metrů a průměrem kmene 5,94 metru. V parku MacMillan Provincial Park na ostrově Vancouver v Britské Kolumbii stál až do roku 1972 zerav obrovský vysoký 71 metrů a starý 700 let, nakonec ji podpálili a zničili vandalové.Zerav obrovský je rozšířený na severozápadním pobřeží Severní Ameriky. Často roste společně s douglaskou tisolistou a jedlovcem západním. Kromě toho, že roste ve vlhkých lesích, je zerav obrovský i pobřežním stromem rostoucím ve velkém počtu v zalesněných bažinách a při březích potoků a řek. Stromu se daří i ve stínu a je schopný reprodukce i v hlubokém stínění.

Thuja zahrnuje 5 druhů, kterém jsou domovem v severovýchodní Asii a v Severní Americe.

Neopadavý, až 20 m vysoký strom nebo keř. Jeho borka je červenohnědá, odlupuje se v dlouhých a úzkých pruzích. Větévky jsou ploché, vějířovité, listy převážná šupinovité, jen mladé mohou být jehlicovité, všechny jsou přisedlé, pouze 2 až 4 mm dlouhé, bez kresby, často s nápadnými kulovitými až elipsoidními žlázkami. Drobné, vejčitě podlouhlé samičí šištice vyrůstají na koncích větévek, samčí šištice jsou kulovité a jsou sestaveny ze 3 až 6 párů semenných šupin, z nichž pouze střední nesou semena. Šišky jsou podlouhlé, asi 8 mm dlouhé, zprvu zelené, později hnědá a dřevnatějící, šupiny jsou na konci opatřeny drobnými hákovitými výrůstky. Šišky dozrávají v prvním roce. Kvete v IV až V.

Původní je ve východní části Severní Ameriky, kde roste zejména na bahnitých půdách nebo říčních naplaveninách. U nás je běžně pěstován.

V celé rostlině, nejvíce však v mladých výhonech a jehlicích, je přítomno 0,4 až 1 % silice sestávající z vysoce toxického thujonu, pinenu, fenchonu, borneolu, tanacetonu a esteru kyseliny octové. Dále je přítomen glykosid thujin (kvercitrin a pinipikrin), pryskyřice, cukr, třísloviny, kyselina thujigeninová, vosky, silice, kyselina citronová a jiné látky.Za toxické účinky zeravu je zodpovědný thujon, jenž při dotyku dráždí pokožku, po požití způsobuje zvracení, krvavé průjmy, poškozuje ledviny a vyvolává překrvení malé pánve, důsledkem kterého může u těhotných žen dojít i k potratu. Při těžkých otravách se dostavují křeče, po kterých následuje celková ochablost a bezvědomí, v nejtěžších případech v průběhu půl až několika dní přicházívá smrt.

Sbírají se mladé větvičky (na jaře).Droga působí antirevmaticky, zmírňuje nervové záněty a neurastenie, působí antivirově, za prokázaný se v současnosti má i účinek protinádorový. Zevně se užívá při léčbě bradavic a polypů a působí i protiplísňově. V minulosti se zeravu užívalo jako poměrně účinného, ale také velmi nebezpečného abortiva. Protinádorového účinku zeravu lze v samoléčení jen těžko využít, neboť účinné množství drogy se v tomto případě blíží nebo dokonce překračuje hranici toxicity (takže hrozí těžké otravy, včetně závažného poškození ledvin!).

Připravuje se ve formě odvaru nebo tinktury. Odvar se vaří nejméně 15 minut (během vaření vytěká přinejmenším část toxických látek) a podává se v maximální dávce 5 polévkových lžic denně. Tinktura se užívá výhradně zevně.

POZOR: Protože se jedná o drogu značně toxickou, neměla by v žádném případě být užívána bez dozoru a doporučení odborníka. Zcela kontraindikována je pro těhotné a kojící ženy, pro děti a při chorobách ledvin.

Lehké, ale pevné, trvanlivé a nesesychavé zeravové dřevo se zejména ve své domovině užívá na stavbu člunů, plotů, pražců, střešních šindelů nebo na vodní stavby (dobře odolává účinkům vody).

V Evropě se pěstuje již od roku 1536 a v současnosti zahrnuje již okolo 140 kultivarů, které se liší vzrůstem (od zakrslých, sotva 40 cm vysokých keřů až po stromy s výškou okolo 20 m), tvarem (např. sloupovité, kuželovité, poléhavé, ...) nebo barvou či tvarem listů (jehlicovité listy či listy v průběhu roku měnící své zbarvení). Jde o velmi nenáročnou rostlinu, která je v našich podmínkách plně mrazuvzdorná a velmi dobře odolává znečištěnému městskému prostředí. Na podmínky není nijak zvlášť náročná, ale lépe poroste ve vlhčí a dobře propustné půdě a na slunném stanovišti. Je možné ji množit semeny, ale vzhledem k tomu, že semena dědí rodičovské vlastnosti jen z asi 10 %, praktikuje se množení výsevem jen u původních druhů, naopak jednotlivé kultivary se množí výhradně vegetativně, a to buď řízky (odebíranými od června až do konce roku) nebo roubováním na přelomu zimy a jara. Čím jsou thuje vyšší, tím mají větší přírustky. Stářím thuje zároveň rostou i do šířky. Poprvé je zastříhávejte až po dosažení požadované výšky, chcete-li například 2 m vysoký plot, nechte thuje vyrůst přes 2 m a pak zastřihněte vrcholy. Po zastřižení se další rok thuje rozšíří i ve špici a plot bude neprůhledný. Stříhejte nejlépe na jaře nebo na podzim. Požadovanou výšku plotu musíte udržovat každoročním zastřižením nových přírustků. Thuje jsou tmavě zelené, v zimě se konce větviček zbarvují dohněda, na jaře opět zezelenají. Malé sazenice v zimě nahnědnou více než vzrostlé stromy. Thuje jsou mrazuodolné, od výsevu je pěstujeme na otevřeném poli. Můžete je vysazovat i ve vyšších nadmořských výškách. Všeobecně platí,že čím vyšší plot chceme,tím dále od sebe vysazujeme jednotlivé sazenice normálně se počítá 3ks na 1m.

Zerav.pdf

Říše:                    rostliny (Plantae)

Podříše:               cévnaté rostliny (Tracheobionta)

Oddělení:           krytosemenné (Magnoliophyta)

Třída:                   vyšší dvouděložné (Rosopsida)

Řád:                      břízotvaré (Betulales)

Čeleď:                 habrovité (Carpinaceae)

Rod:                     habr (Carpinus)

Habr obecný (Carpinus betulus) je statný jednodomý listnatý strom dorůstající výšky asi 25 m. Systematicky se řadí buďto do vlastní čeledi habrovité, nebo zejména ve starších systémech do čeledi lískovité. Jeho původní areál zahrnuje Evropu, Kavkaz a Asii od Turecka po Írán. Poskytuje cenné tvrdé dřevo.

Statný strom s mohutnou vysoce klenutou, leč někdy poněkud nepravidlenou, korunou. Kmen je pokryt šedou hladkou kůrou, větve leskle hnědou.Listy jsou střídavé, podlouhle vejčité, na vrcholu krátce zašpičatělé, dvojitě ostře pilovité.Kvete od dubna do května. Květy jsou jednopohlavné: samčí květenství tvočí nicí 3-5 cm dlouhé jehnědy, svazčité samičí jehnědy s trojlaločnatými listenovými obaly rostou na letorostech. Plodem je oříšek ukrytý v trojlaločnatém listenovém obalu (křídle).Roste v hájích a smíšených lesích nižších poloh.Dobře snáší seřezávání, je proto často používán v živých plotech. Jinak je vysazován též pro své kvalitní tvrdé dřevo vhodně pro výrobu různých nástrojů a mechanických komponent.

Opadavý, až 30 m vysoký strom. Borka hladká, šedá, se světlými pruhy. Listy střídavé, řapíkaté, podlouhle vejčité, na okraji pilovité, v mládí nápadně zřasené a hedvábně chlupaté. Květy vykvétají současně s rašením listů, samčí jsou uspořádány v převislých, 4 až 6 cm dlouhých jehnědách, jsou bez okvětí, samičí jehnědy jsou válcovité, řídké, 2 až 3 cm dlouhé, vyrůstají po 2 v úžlabí listenu. Plodem je oříšek, který dozrává v říjnu a opadává během zimy. Habr začíná plodit ve věku 20 až 40 let a dožívá se věku maximálně 150 let. Kvete v IV až V.

Smíšené a listnaté lesy, na půdách hlinitých, ale i kamenitých, zásaditých, mírně suchých až vlhkých, stanoviště  slunné až polostinnné,  rostlina snese alkalické až kyselé prostředí, toleruje i vysokou spodní vodu, velmi přizpůsobivá , odolná proti vedru i mrazu. Ideální pro zpevňování svahů

V ČR hojně v teplých a lesnatých oblastech, v chladnějších polohách vzácně (max. asi 700 m n.m.), místy zcela chybí (Českomoravská vrchovina, Voticko, Vlašimsko aj.). Celkově roste v Evropě na severu po jih Skandinávie, na západě po Atlantik, na jihu téměř všude vyjma Pyrenejského poloostrova, na východě po Malou Asii, Dněpr, Don, sever Turecka, sever Íránu a Kavkaz.

Habrové dřevo je tvrdé a těžké, ale ne příliš trvanlivé. Užívá se zejména na výrobu různých dřevěných nástrojů a v soustružnictví.

Pěstuje se v mnoha kultivarech lišících se vzrůstem (pyramidální, převislé, s korunou sloupovitou nebo kulovitou), tvarem či barvou listů (laločnaté listy s laloky špičatými nebo okrouhlými, bíle skvrnité, žlutě skvrnité listy apod.). Pěstuje se v parcích a zahradách buď jako solitéra nebo se z něj vytváří hustý a neproniknutelný živý plot (v tomto případě je třeba jej během vegetace 2x až 3x ročně zastřihnout). Množí se semeny, která se vysévají ihned po dozrání (tj. na podzim) přímo na venkovní stanoviště. Různé kultivaru habru je možné i roubovat (nejlépe v lednu až v únoru, přičemž se použijí rouby z dvouletého dřeva).

Zajímavosti

Habr snáší úspěšně seřezávání, proto se používá např. do tvarovaných živých plotů i velkých živých stěn v barokních zahradách a parcích. Habrové dřevo je šedobílé, čisté, matné bez tmavého jádra. Patří k tvrdším houževnatým dřevům a využívalo se na výrobu nástrojů (hoblíků, držadel, dřevěných šroubů) a do mechaniky klávesových nástrojů (kladívka).

Habrový živý plot je unikátní mezi listnáči - neprůhledný i v zimě díky starým listům opadajícím až s příchodem nových jarních. Přes zimu zůstávají na živém plotě zlatě zbarvené podzimní.

Na podzim habr vytváří podzimní harmonii a na jaře omladí zahradu svěžími výhony. Proto je velmi oblíben. Silné, hustě zkřížené větve habrových plotů poskytují ptákům dokonalou ochranu. Proto mají ptáci habrové ploty tak v oblibě a hnízdí zde. Podobné vlastnosti má též buk, ale jeho listy opadají dříve.

pokud řežeme jednou ročně, tak koncem června, při řezu dvakrát ročně únor a červen. Rostlina toleruje i hluboký zmlazovací řez, bujně obrůstá, má výbornou schopnost regenerace.

výška dospělého keře 4 m, roční přírůstek okolo 30 cm, počet na metr plotu: 4 ks., velikost sazenic 35 - 100 cm (podle finanč. možností)

Habr obecný.pdf