Listnaté stromy

Popis:

Dawyck Purple má vzpřímený, sloupovitý růst, v prvních několika letech roste velmi pomalu, později středně rychle. Roční přírůstek je 20-40 cm, strom dorůstá ve 20. letech výšky 4-5 m a šířky 1,2-1,8 m, v 50. letech dosahuje výšky 8-10 m a šířky 2,5-3 m. Kultivar Dawyck Purple je velmi zajímavý pro své listy, které jsou zabarveny do purpurové barvy. Jarní olistění je vždy nápadně vínové, během léta tmavne na červenohnědou, při nedostatku slunce se mohou spodní listy zbarvovat do zelena. Jsou až 2x větší než u buku obecného, lehce lesklé. Kůra je šedavě stříbřitá a i ve stáří hladká. Listy vejčitě oválné, slabě zoubkaté, s ostřejší špičkou, 5-8 cm dlouhé. Květy jsou nenápadné, oddělené samčí a samičí. Plodem je trojboká dřevnatějící nažka - bukvice. Odrůda se množí pouze roubováním na semenáče původního druhu.

Původ:

Původní druh rozšířený, prakticky po celé Evropě, má významné zastoupení v lesních porostech. Ve střední Evropě důležitý strom přirozených lesních společenstev - v nižších polohách listnaté lesy, ve vyšších polohách smíšené lesy s příměsí jedle a smrku; vystupuje až do nadmořské výšky 900 -1100 m. Odrůda vyšlechtěna v roce 1973 (Van Hoey Smith), selekce z výsevu (1969) odrůdy Dawyck v Arboretu Trompenburg.

Pěstování:

Buky upřednostňují spíše otevřené a slunné stanoviště s vlhčím mikroklimatem. Půda středně těžká až lehčí, raději vlhčí. Nesnáší půdy těžké, jílovité a utužené. Přítomnost vápence nevadí. Buk dobře snáší řez a tvarování. Sloupovitý tvar koruny můžeme po výsadbě podpořit výchovným řezem v prvních letech zakracováním nevhodně rostoucích výhonů. Mladé listy jsou častou pochoutkou pro mšice, máte-li menší stromek, je dobré je v květnu-červnu kontrolovat a případný nájezd nevítaných návštěvníků vhodným postřikem zlikvidovat. Tento buk je nejhezčí ve větších skupinách, kde vynikne jeho sloupovitý tvar i barva olistění. Jako solitér se uplatní teprve v pozdějším věku, protože mu trvá řadu let, než naroste do takové šířky, aby obstál v konkurenci ostatních solitérních stromů. Je nenáročný na půdu, červenolisté odrůdy potřebují pro spolehlivé vybarvení plné slunce. Plně mrazuvzdorný do min. -34°C.

Buk byl zakoupen v zahradnictví Ryšánek v Prachaticích v červnu 2009. Rostl v kontejneru od jara 2008. Po přesazení do půdy měřil 60cm. Druhým rokem narostl hodně do výšky, ale málo mu zesílil kmen. Je neustále obalen mšicemi a mravenci.

Měření 27.10.2011 – 200cm

Měření 4.11.2012 – 250 cm
Měření 27.10.2013 – 290 cm

Buk lesní purpurea.pdf (554,5 kB)

Popis:

 Dřezovec je strom vysoký až 40m, opadavý, s otevřenou, rozkladitou vysoce klenutou korunou, na kmenech a větvích vyrůstají jednotlivě nebo ve svazcích až 20cm dlouhé, špičaté, větvené trny. Střídavé listy jsou jednoduše zpeřené, s 20 -30 lístky a hlavně na mladých výhonech dvakrát zpeřené s 8 -14 znovu dělenými lístky. Od června do července vykvétají malé květy v hroznových květenstvích. Ploše páskovité lusky se do října zbarvují od žlutozelené barvy na červenohnědou až tmavohnědou, jsou až 4cm široké, často spirálovitě zatočené, uvnitř je v tuhé dřeni mnoho plochých, tvrdých, čočkovitých semen. Kořenový systém má dlouhý a silný kůlový kořen. Vedlejší kořeny jsou rovněž mohutné a dlouhé. Stromy jsou v půdě pevně zakotvené a netrpí vývraty. Podle legendy pocházela Kristova koruna z trnitých větví dřezovce. Označování dřezovce jménem Kristova koruna je zavádějící, protože stejně se nazývají i jiné trnité rostliny. Biblická Kristova koruna nejspíš nepocházela z dřezovce, ale byly to pravděpodobně větve z keře Ziziphus spina-christi. S dřezovcem není možná záměna za žádnou jinou rostlinu.

Původ:

Domovem tohoto stromu je Severní Amerika bez Kanady.  První  dřezovce se dostali  do Evropy kolem roku  1700. V Čechách se začal pěstovat roku 1835. Koncem 19. století byl dřezovec  vysazován i v lesích na jižní Moravě a jižním Slovensku.

Pěstování:

Dřezovec vyžaduje vlhké, propustné a živné půdy s nižším obsahem dusíku. Snáší extrémně kyselé i alkalické půdy. Musíme však respektovat křehkost větví a vysazovat dřezovce pouze na místa chráněná před větry. V našich podmínkách je otužilý, vyhovuje mu však teplá poloha. Hluboký a rozsáhlý kořenový systém umožňuje stromu odolnost vůči větru. V mládí roste jen středně rychle, později podstatně bujněji. Výborně se uplatní zvláště v městských zahradách a parcích, kolem komunikací a cest, protože dobře snáší zimní solení. Hodí se do živých plotů i jako solitér, vysazují se také formy bez trnů. Vysazujeme je v předjaří a mladé stromy vyvazujeme ke kůlům. Starší stromy nesnáší přesazování. Hodí se pouze do větších parkových úprav jako solitérní dřeviny.

Poznámky k pěstování

Stromek zakoupen v zahradnictví Ryšánek v Prachaticích v srpnu 2011. Do kontejneru byl zasazen jako semenáč na jaře 2009. Při přesazení do země měřil 90cm.

Měření  27.10.2011 – 90cm

Měření 4.11.2012 – 145 cm
Měření 27.10.2013 – 235 cm

Dřezovec Trojtrnný.pdf (784,8 kB)

Popis:

Dub letní (Quercus robur), česky též křemelák, je mohutný listnatý strom z čeledi bukovitých. Roste-li v lese, snadno ztrácí spodní větve. Jeho koruna je mohutná, nepravidelně a mohutně rozložitá, protáhlá směrem nahoru. Borka je tmavošedá, hrubě rozpukaná. Listy jsou obvejčité, nepravidelně peřenolaločnaté, na bázi srdčitě ouškaté. Občas trpí padlím. Křemelák kvete v dubnu až květnu. Květy jsou jednopohlavné, samčí květenství má charakter jehněd na loňských větévkách, samičí jehnědy rostou na letorostech. Plodem je žalud (jednosemenná nažka) sedící v číšce. Stopka je 3-7 cm dlouhá. Dub letní dorůstá výšky až 45 metrů. Má hluboké kořeny, které mohou tvořit spojení se spodní vodou, proto bývá častěji zasažen bleskem než jiné stromy. Je mimořádně odolný proti větru. Křemelák roste velmi pomalu, zralého věku dosahuje až ve 100 letech, zato je ale dlouhověký, může se dožít i 1500 let. Lépe snáší střídání podnebí než dub zimní. Dub byl odjakživa symbolem síly, dlouhověkosti a odolnosti a jako takový získal výsadní postavení zejména v germánské mytologii, kde byl zasvěcen bohu blesku, Thórovi. Je považován za německý národní strom a symbol německého národa. Dubu letnímu se velice podobá rovněž v Česku se vyskytující dub zimní. Oba stromy se můžou i křížit a výsledné hybridy mohou jejich rysy různě kombinovat, navíc některé rozpoznávací znaky jsou proměnlivé i v rámci čistých druhů. Jejich rozeznávání je z tohoto důvodu značně komplikované. Rozpoznávací znaky:Stopka, na níž visí číška žaludu - u dubu letního je dlouhá (3-7 cm), u dubu zimního je zakrnělá či velmi krátká (do 1,5 cm). Báze listů: „ideální“ dub letní má listy na bázi srdčitě ouškaté (tzv. „krátké kalhoty“), dub zimní sbíhavé (tzv. „dlouhé kalhoty“). To je znak nejznámější, avšak značně nespolehlivý. Dub letní poskytuje velmi tvrdé a těžké dřevo, které je vysoce ceněné a má široké uplatnění ve stavebnictví. Nejžádanější je ve vodním stavitelství, neboť pobytem ve vodě se jeho kladné vlastnosti spíše zlepšují.

Původ:

Přirozeně se vyskytuje v Evropě a Malé Asii, na Kavkaze a některých lokalitách severní Afriky. Roste od nížin do podhůří, kde může vytvářet doubravy nebo růst jako solitér. V ČR roste zejména v teplejších oblastech, v oblastech chladných bývá obvykle jen vysazován. Celkově roste v téměř celé Evropě vyjma jejích nejjižnějších částí (jih Pyrenejského poloostrova, Sicílie, Řecko, Turecko), na severu až po 63° severní šířky, na východě po Ural a Kavkaz.

Pěstování:

Preferuje půdy minerální, humózní, hluboké, těžší, vlhké až mokré, roste však i na půdách odlišných (lehkých, písčitých, suchých), stanoviště světlé a teplé, je citlivý k podzimním mrazům. Vysazujeme jej na jaře nebo na podzim. Přesazovat se dají stromy do maximálního stáří 25 let. Přesazování špatně snášejí.Dub je oblíbený strom pro svou mohutnost, stáří, kterého může dosáhnout, a vlastnosti, se kterými je spojován. Často ho lze nalézt v alejích a mezi památnými stromy. Bývá vysazován tam, kde je třeba zpevnit půdu, např. na hrázi rybníka. Dub letní je významnou parkovou a sadovou dřevinou, pěstuje se v několika kultivarech lišících se tvarem koruny nebo tvarem či barvou listů.

Poznámky k pěstování

Dub byl zakoupen v zahradnictví Střítež u Volyně v červnu 2009, kde rostl jako semenáč v kontejneru vysazený na jaře 2005. Po přesazení měřil 50cm. Ve druhém roce byl zastřižen, protože rostl jen na jednu stranu k lesu. Každý rok trpí padlím, proto je občas stříkán.

Měření 27.10.2011 – 190cm

Měření 4.11.2012 – 290 cm
Měření 27.10.2013 – 315 cm

Dub letní.pdf (959,6 kB)

Popis:

Acer platanoides 'Royal Red'  - vytváří kuželovitý tvar koruny. Strom 8 - 15 metrů vysoký, listy karmínově červené, lesklé, barva a tvar listů prakticky k nerozeznání od Acer platanoides 'Crimson King', listy trochu tmavěji červené. Zjara, když raší listy, bohatě kvete drobnými, oranžovo-žlutými květy, typickými pro většinu kultivarů javoru mléče.

Původ:

Střední a severní Evropa. Původní javor mléč zprvu byl introdukován asi do Anglie, poté i do Severní Ameriky. Ekologicky přizpůsobivý, pěstovaný i mimo les. U nás je však v lesích poměrně málo zastoupen a tak není ani hospodářsky příliš významný. Bylo z něho však vyšlechtěno mnoho kultivarů, ty se odlišují jak růstem, tak vybarvením a tvarem listů. Sadovnicky významná skupina dřevin.

Pěstování:

Roste v jakékoli půdě, přednostně vlhčí. Je odolný mrazu, větru i městskému znečištění. Plně mrazuvzdorný do cca -40°C. Jedná se o impozantní strom, který nabídne sytou barvu do celo-zeleného aranžmá. Neroste rychle, ale svou velikostí v dospělosti si zasluhuje vybírat výsadbové místo s rozvahou, aby jej vaši vnuci nemuseli kácet. Na oplátku nabízí příjemný stín pod svou hustou korunou. Royal Red je majestátní javor vhodný do velkých zahrad, parků nebo městských alejí.

Poznámky k pěstování

Javor jsem dostal darem v květnu 2010. Rostl v kontejneru od roku 2005 a po zasazení na stanoviště měřil 220 cm. Druhým rokem jsem zastřihl dva přečnívající výhony z koruny a byla odstraněna opora.

Měření 27.10.2011 – 228cm

Měření 4.11.2012 – 250 cm
Měření 27.10.2013 – 383 cm

Javor mléč - Royal red.pdf (906 kB)

Popis:

Jerlín japonský je opadavý listnatý strom, výjimečně keř, z čeledi bobovitých. Koruna stromů, rychle rostoucích a dorůstajících výšky 15, výjimečně až 25 m, je obvykle široce kulovitá, o průměru 30 až 40 m. Strom má šedohnědou kůru s vystouplými hřebeny. Povrch mladších větví a výhonků je olivově zelený. Složené listy jsou lichozpeřené, 12 až 15 cm dlouhé, se 7 až 17 lístky podlouhle eliptickými, vejčitými až vejčitě kopinatými, 2 až 5 cm dlouhé a 1 až 2 cm široké, na vrchu tmavozelené nebo šedozelené, na spodní straně světle zelené. Květenství vytváří koncové laty dlouhé až 30 cm, tvořené velkým množstvím (až 80) drobnými kvítky.Jednotlivé oboupohlavní motýlokvěté kvítky jsou slonovinově bílé až žlutobílé, drobné, 2 až 4 mm dlouhé, slabě vonící. Jsou hmyzosprašné. Kvete v červenci až srpnu. V Evropě kvetou obvykle teprve jedinci starší přibližně 15 let. Plod je stopkatý válcovitý lusk, 5 až 7(20) cm dlouhý, dužnatý, obsahující jedno až pět tmavohnědých až černých zploštěných elipsoidních semen. Semena jsou dobře klíčivá. Jerlín obsahuje jedovatý cytisin, který může způsobit nevolnosti.

Původ:

Původní areál rozšíření zahrnuje oblasti Dálného východu, především Číny (přes druhové jméno není tento druh v Japonsku původní, ale je tam zavlečený); pěstováním jako okrasný strom se rozšířil do mírného pásu celého světa. V Evropě je znám a pěstován od 18. stol., v Česku od roku 1835.

Pěstování:

Vyžaduje slunné stanoviště, hlubokou půdu s dostatkem vláhy a živin, nesnáší však zamokřené těžké půdy. Dospělé stromy vydrží i silné mrazy do −25 °C; mladé semenáčky však může mráz poškodit, proto je dobré je předpěstovávat nejméně 2 roky ve sklenících. Je velmi odolný proti znečištěnému prostředí včetně zasolení půdy a proto se v současné době používá i jako okrasný strom v městských stromořadích. Po zakořenění snáší i déle trvající sucho. Vysazuje se zjara anebo na podzim a je vhodné mladé stromy vyvazovat ke kůlům. Starší exempláře snášejí přesazování špatně pro svůj dlouhý a rozvětvený kůlový kořen. Pěstuje se jako okrasný strom v zahradách a parcích jednak pro svůj vzhled ale i pro pěkné květenství. Je medonosnou rostlinou a umožňuje hnízdění ptactva. Dřevo je pevné a tvrdé a v oblasti svého původu se užívá jako stavební materiál.

Poznámky k pěstování

Jerlín byl zakoupen přes internet s balem v květnu 2009. Rostl jako semenáč od jara 2006. Po přesazení do půdy měřil 150cm. Byl vyvázán ke kůlu. Prvním rokem vyrostl skoro do dvou metrů. Přes zimu mu namrzly konečky větví. Druhým rokem moc do výšky nerostl, ale značně se mu zvětšil obvod kmene na více než dvojnásobek, což mělo za následek zničení kmene na dvou místech, kde byl přivázán ke kůlu. Nyní má již dostatečně silný kmen a nepotřebuje úvazek. Druhým rokem také z jara pomrzly už vyrašené listy, ale znovu obrazil.

Měření 27.10.2011 – 225cm

Měření 4.11.2012 – 260 cm
Měření 27.10.2013 – 310 cm

Jerlín japonský.pdf (1,4 MB)

Popis :

Katalpy jsou si vzájemně velice podobné růstem, listy i květy. Jsou zpravidla nepřehlédnutelné, exotické, majestátní a dlouhověké. Obvykle dorůstají výšky 12-18 m a 6-12 m šířky. Zajímavostí je, že tyto impozantní stromy v mládí rostou pomalu, v deseti letech jsou vysoké jen 2-3 m(v teplých zemích 6m), ve dvaceti letech dorůstají 4-7m a ve třiceti 8-10m.Pro pěstování v alejích a jako solitera v zahradách a parcích se více uplatňuje odrůda s menší korunou a růstem - Catalpa bignonioides „Nana“, která je původně keřovitá a jako stromek má kulovitý nebo polokulovitý růst. Podobně i odrůda C. b. „Globosa“ má kratší kmínek a kulovitou korunu a "Aurea",jejíž olistění na jaře a na podzim získává výrazně svěže zelený tón. S těmito katalpami se u nás setkáte asi nejčastěji. V posledních dvaceti letech vytlačují z měst dříve tak oblíbené alergenní lípy a břízy. Kmen je krátký, u starších jedinců nezřídka nějak deformovaný. Spodní větve katalpy klesají až na zem, ale vyrůstají daleko od sebe a nevytváří pro podrost dusivý polštář. Světlá textura olistěné koruny může působit z blízka až řídkým, světlým, příjemně svěžím dojmem. Vystoupavé větve jsou často v mládí ojíněné. Pod světlou korunou katalpy zpravidla  roste  tráva. Tenká borka má světle hnědou , nebo načernalou (C. speciosa) barvu a je celkem tenká. Při manipulaci v materiálem v okolí, nebo při nešetrné dopravě rostlin k výsadbě snadno může dojít k rozsáhlému poškození kmene nebo větví. Ve stáří je borka ztlustlá hluboce zbrázděná, odlupuje se v šupinách. Vzhledem k dlouhověkosti může vnitřek silných větví vyhnít. Je známé, že se větve katalp ve větru lámou. Sanace starých poškozených větví a krytí dutin v kmeni je proto důležitou součástí péče. Katalpa má charakteristické listy a plody. Listy jsou na stromech dlouho do zimy (V-XI). Známé katalpy z druhu bignonoides mají velké listy výrazně srdčitého tvaru. Některé druhy mohou mít list oválnější, podlouhlejší, výjimečně se dvěma (Catalpa x erubescens) nebo jedním lalokem. Většinou však všechny katalpy mají listy srdčitě vejčité, 10-25 cm dlouhé, zašpičatělé a zpravidla celokrajné. Barva listů je tmavě až světle zelená, na rubu jsou krátce chlupaté. Odrůdy se světlejšími, sezónně svěže žlutozelenými listy jsou tak oblíbené, že jsou někde považovány jako zvláštní druh. Katalpy mají rovněž nápadné květy. Kvetou často záplavou poměrně velkých bílých nebo narůžovělých květů. Nejvíce kvete C. bignoniodes a jeho odrůdy. Samotný květ je tedy obvykle bílý, 3-5 cm dlouhý, jícen je zdoben žlutými pruhy a purpurovými tečkami, katalpa kvete v latách. Květ je složen z dvoupyské, zvonkovité, více nebo méně cípaté koruny a dvoupyského kalichu. Květy vydávají zajímavou jemnou vůni, katalpa kvete v červnu až červenci (VI-VII), vzácně slabě remontují (opakují kvetení) v září. Katalpy údajně kvetou poprvé ve věku až 12-15 let. Plodem jsou lusky, pukavé na dvě chlopně, vyrůstají nahloučeně po třech a více. Na pohled tenký hnědavý lusk je tobolka 20-50 cm dlouhá s několika semeny. Kořeny jsou dlouhé a tlusté a proto je v zemi dobře ukotvena.

Původ:

Katalpa je původem z teplých oblastí, jako je Severní Amerika, Střední Amerika, Indie a východní Asie.

Katalpa obecná byla do Evropy přinesena až v devatenáctém století

Pěstování :

Katalpy vysazujeme do lehčích hlinitopísčitých půd na teplé, světlé stanoviště a v teplejších polohách katalpy i lépe kvetou. V mládí, v silnějších zimách, podle některých informací, mohou namrzat mladé letorosty, což u mladých stromků po výsadbě může být, vzhledem k slabšímu růstu, vážné. Starší exempláře jsou otužilé. Dřevina snáší do určité míry sucho lépe než vlhko. Katalpy preferují neutrální až mírně kyselou pH půdy. Velmi dobře snáší průmyslové prostředí. S ohledem na nebezpečí namrzání u mladých rostlin se doporučuje spíše jarní výsadba. Přesazují a vysazují se mladší rostliny, starší jedinci, přesazování nesnášejí dobře. Proto je velmi důležitý výběr vhodného stanoviště. Stromy po řezu dobře obrůstají, ale řez je u katalp prováděn spíše výjimečně, obvykle jsou odstraňovány jen suché a poškozené větve. Přestože je katalpa mírně jedovatá, obsahuje alkaloidy, tak údajně trpí okusem zvěří, kořeny mohou být poškozeny od myší. Katalpa je stále populárnější okrasná dřevina, užívaná jako solitéra do parků, menší kultivary nacházejí uplatnění do zahrad a alejí. Důvodem oblíbenosti je vzhled, zejména v době olistění a květu. Dřevo katalpy je velmi měkké, s velmi dobrou odolností a rozměrovou stálostí. Je výborné pro ruční zpracování. Dřevo se používá hlavně pro oplocení, kolejnice, a nosníky, ale i například výroba rámů a nábytku.

Poznámky k pěstování

Byla zakoupena přes internet v září 2009. Vsazena byla do kontejneru jako semenáč na jaře 2007. Po přesazení do půdy měřila 40cm. Po první zimě, ačkoliv byla obložena chvojí celá pomrzla a na jaře vyrašila jen odspodu a vrchní omrzlé větve byly odstřiženy. Ve druhé zimě byla obalena chvojí a bílou netkanou textilií a znovu pomrzla. Zase vyrašila od země, ale vyrostla zase o něco více než roky před tím a kmen ji dost zesílil.

Měření 27.10.2011 – 115cm

Měření 4.11.2012 – 135 cm
Měření 27.10.2013 – 112 cm

Katalpa Trubačovitá.pdf (1,6 MB)

Popis:

Liliovník  tulipánokvětý  je listnatý strom z čeledi šácholanovitých. V domovině až 60 m vysoký strom (u nás obvykle do 35 m), poměrně rychle rostoucí, s korunou zpočátku kuželovitou, později vyklenutou. Borka tmavě hnědá, ve stáří rozbrázděná. Listy opadavé, střídavé, řapíkaté, laločnaté, se dvěma laloky na konci a dvěma po straně, v obrysu přibližně čtvercové. Květy velké, koncové, oboupohlavné, tvarem podobné tulipánům, 6četné, korunní lístky žlutozelené až žluté, na bázi oranžově skvrnité, kališní lístky 3, dolů skloněné, zelené, brzy opadávající. Souplodí vzpřímené, kuželovité, 6 až 8 cm dlouhé, podobné šišce, s velkým počtem křídlatých nažek. Kvete v VI až VII. Liliovníky kvetou poprvé po 10 letech a poté každý rok. Kořeny jsou dužnaté, řídce rozvětvené, kůlový kořen je dlouhý a silný. Strom je v zemi dobře zakotven. Liliovník ve své domovině poskytuje lehké, snadno zpracovatelné dřevo, které je vhodné na zhotovování různého nářadí a doutníkových krabiček. Jeho dřevo se navíc dobře leští a moří, a proto se z něj vyrábí také nábytek. Kůra obsahuje alkaloid tulipiferin, který je však jedovatý a silně působí na srdce a nervovou soustavu.

Původ:

Původní areál rozšíření zahrnoval jihovýchodní oblasti Spojených států amerických (od Floridy na jihu po Massachusetts na severu). V současné době se nejvíce původních liliovníků tulipánokvětých vyskytuje v Apalačském pohoří a Piedmontu. V Evropě se rozšířil jako parkový a okrasný strom (první introdukce se uskutečnila roku 1663). V Česku se pěstuje poměrně často v zámeckých parcích a arboretech, poprvé tu byl vysazen roku 1865 v Hluboké nad Vltavou.

Pěstování:

Nejlépe se uplatní jako solitérně rostoucí dřevina. Vyžaduje slunné nebo jen mírně zastíněné a teplé stanoviště, půda by měla být svěží až mírně vlhká, výživná, humózní, hlinitá. Nesnáší příliš suché ani příliš mokré půdy. V našich podmínkách je mrazuvzdorný, jen mladé jedince je vhodné na zimu zakrýt. U nás roste zpočátku poměrně pomalu. Vysazujeme jen zjara a kořeny nesmí zaschnout. Starší exempláře špatně snášejí přesazování. Hodí se jen pro větší krajinářské úpravy.

Liliovník byl zakoupen přes internet v červnu 2009 jako dvouletý semenáč v kontejneru. První zimu přežil jen obklopený chvojí, ale druhým rokem, kdy bylo málo sněhu a mráz, zmrzl a uschl. Druhý liliovník byl zakoupen v zahradnictví Ryšánek v Prachaticích ve dvaceti litrovém kontejneru v květnu 2011. Byl dovezen z Itálie kde rostl jako semenáč od jara 2004. Byl v obchodě pomrzlý z jarních mrazíků, proto byl slevněný, ale už pěkně znovu obrůstal. Po zasazení na stanoviště měřil 210cm. Zatím je vyvázán ke kůlu.

Měření 27.10.2011 – 220cm

Měření 4.11.2012 – 250 cm
Měření 27.10.2013 – 285 cm

Liliovník tulipánokvětý.pdf (737 kB)

Popis:

 Lípa malolistá je statný opadavý listnatý strom s košatou, vysoko klenutou korunou, který dorůstá 30 a více metrů. Statný kmen je pokryt tenkou, tmavou a mělce podélně zvrásnělou kůrou. Pupeny jsou černohnědé, vejcovité. Listy jsou dlouze řapíkaté, nesouměrně srdčité a lysé, pouze v úhlech velkých žilek na spodní straně listů mají rezavé chomáčky chlupů (na rozdíl od lípy velkolisté, která je má bělavé). Kvete od června do července. Květy jsou oboupohlavné, žlutavě bílé, stopka vrcholíků je téměř do poloviny srostlá s jazykovým blanitým listenem. V době květu omamně voní. Plod je jednopouzdrý kulovitý oříšek s tenkostěnným oplodím. Lípa malolistá je dlouhověkou dřevinou - dožívá se stáří až 700 let. Lípa malolistá, též lípa srdčitá je český národní strom. Lipové dřevo je měkké a lehké, dobře opracovatelné, vysoce ceněné řezbáři. Používá se k výrobě hudebních nástrojů, vyřezáváním zdobeného nábytku i k další řezbářské práci.

Původ:

Je původní v Evropě, na východ až po západní Sibiř a na Kavkaze. Vyskytuje se prakticky po celém území České republiky, v horách nad 900 m n.m. však většinou zcela chybí. Roste hojně v listnatých a smíšených lesích od nížin do nižších horských poloh. Je typickou příměsí dubohabřin, suťových lesů, lipových bučin  a v některých typech sušších variantách tvrdých luhů. V přirozeném stavu však tvoří jen příměs v těchto lesích. Monokultury lípy malolisté jsou zpravidla uměle založeny. Často se vysazuje v parcích a stromořadích.

Pěstování:

Vyhovují ji slunná místa, snese ale i polostín. Roste v normální lehčí i těžší půdě, pokud možno kypré a přiměřeně vlhké. Přizpůsobí se i suchému stanovišti. V našich podmínkách je otužilá. Nehodí se do znečištěného ovzduší a nesnáší také zasolení. Vysazuje se na jaře i na podzim. V prvních letech je dobré ji vyvázat ke kůlu. Všechny druhy lípy je možné přesazovat i v pozdějším věku. Lípa je velmi užitečný strom. Vysazuje se pro dřevo, jako okrasný a stínící strom, jako medonosný strom nebo pro své květy, které jsou vysoce ceněné v lidovém léčitelství. Lípa srdčitá je už od pradávna často vysazována v kulturní krajině, při lidských sídlech jako strom návesní, rodový, památný, jako součást alejí. Vyniká jako solitérní strom. Roste poměrně rychle.

Lípa byla koupena v lesní školce Budkov v červnu 2009. Vyrostla v kontejneru jako semenáč zasazená na jaře 2005. Po přesazení na stanoviště měřila 200cm. V prvním roce jsem ji trochu zastřihl ojedinělé výhony do výšky. Druhým rokem značně zesílil kmen a byl ji odebrán kůl.

Měření 27.10.2011 – 235cm

Měření 4.11.2012 – 267 cm
Měření 27.10.2013 – 340 cm

Lípa malolistá.pdf (871,2 kB)

Popis:

Jeden z nejhezčích  japonských kvetoucích višní, 'Royal Burgundy kvete brzy na jaře s shluky tmavě růžových  květů, které soupeří s populární odrůdou'Kanzan'. Listy jsou temně červené-fialové a zubaté, ale mohou mít i tóny temně zelené. Na podzim tmavé listí dosáhne nádech pomeranče a bronzově vínové. Dorůstá 6 - 8 metrů do výšky a 3 – 6 metrů do šířky. Kvete v květnu.

Původ:

Původní areál rozšíření zahrnoval jihovýchodní Evropu, západní Asii a severní Indii. Pěstováním jako ovocný strom se rozšířila do celého světa. Bylo vypěstováno mnoho kultivarů, jak ovocných, tak okrasných. Nejkrásnější sakura, co kdy byla vyšlechtěna. Pyšní se nejen tmavě červenými listy, ale i nejsytější růžovou barvou mezi plnokvětými Sakurami.

Pěstování:

Roste pomalu, takže i když se řadí mezi středně vysoké stromy, během cca 20-30 let vás ze zahrady určitě nevystěhuje. Přestože bude naprosto spokojená i v trávníku, potřebuje vlhčí, dobře vydrenážovanou zem. Pokud jí tedy vyhovíte a umístíte ji do zamulčovaného záhonu, odvděčí se vám bohatším a zdravějším olistěním i květy. Prořezávání je vhodné provádět v létě, pokud je potřeba. V našich podmínkách plně mrazuvzdorná až do cca -29°C. Nádherná v předzahrádkách, solitéra v trávníku, dvorů, atrií, stromořadí.

Poznámky k pěstování

Višeň jsem dostal k narozeninám v květnu 2010. Byla zasazena do kontejneru v roce 2005 a při přesazení na stanoviště měřila 170 cm. Každým rokem vyčnívající větve z koruny zastřihávám.

Měření 27.10.2011 – 230cm

Měření 4.11.2012 – 251 cm
Měření 27.10.2013 – 320 cm

Višeň pilovitá - Royal Burgundy.pdf (647,1 kB)