Keře a skalničky

Popis:

Keř je až 4 m vysoký a 2 m široký. Listy střídavé, úzce eliptické až podlouhle vejčité, až 10 cm dlouhé a do 4 cm široké. Květy 8 až 10 cm v průměru, bílé, vonné, s 12 až 18 úzce obvejčitými okvětními lístky. Souplodí šišticové, do 5 cm dlouhé. Kvete v IV až V. Rostou relativně velmi pomalu, ale jsou dlouhověké. Šácholan je rod oblíbený jako okrasná dřevina a nachází použití v zahradách a parcích. Hybridy úspěšně zkombinovaly žádané vlastnosti různých druhů a jsou častěji pěstované než původní druhy. Používá se jako solitéra, nebo do skupin.

Původ :

Magnolia zahrnuje okolo 120 druhů, které rostou v tropickém a subtropickém pásmu jihovýchodní Asie (od Himaláje po Čínu, Japonsko, Malajsii a jih Indie) a na americkém kontinentě od jihovýchodu Severní Ameriky po jih Brazílie. Šácholan Soulangeův je v Čechách pěstován od roku 1844 a šácholan hvězdovitý byl dovezen do evropy roku 1862, v Čechách pěstován od roku 1927 v Průhonicích. Fosilní důkazy naznačují, že první kvetoucí rostliny příbuzné šácholanům se vyvinuly někdy v raném období křídy, zkameněliny nejstarších kvetoucích rostlin jsou 132 milionů let staré. Celé období křídy pokrývá časové období před 144 až 65 miliony lety. Předkové dnešních magnolií byli současníky dinosaurů.Magnolie je prastarý rod. Vyvíjel se už předtím, než se objevily včely a květy jsou proto vyvinuté k opylování brouky. Důsledkem toho je, že pestíky květů šácholanů jsou tuhé, aby nedocházelo k poškození brouky. Fosilizované exempláře Magnolia acuminata byly nalezeny ve vzorcích 20 milionů let starých.

Pěstování :

Magnólie preferují slunečné polohy, přiměřeně vlhké a humózní půdy. Nevhodné jsou půdy vápenaté, jílovité a slínovité. Mladé rostliny potřebují zpočátku půdy kyselé. Šácholany obecně špatně snášejí pH vyšší než 7, ale některé druhy se dokáží vyrovnat i s o něco vyšší hodnotou. Nevhodné půdy lze upravovat přidáváním síranu amonného jako hnojiva, malými dávkami práškové síry (pozor jed), a nebo velkými dávkami rašeliny.Dobře snášejí exhalace, znečištěné ovzduší. Mají velmi malé nároky na péči, ale při hnojení na list dosáhneme vynikajících výsledků. Magnolie lze řezat, vyplatí se je řezat méně a pravidelně, po odkvětu. Není-li nutné je však řezat, neřežeme je. V praxi se nejčastěji uplatňuje magnólie Soulangeova (Magnolia x soulangeana), která vytváří široký, volně rozvětvený keř s deset až patnáct centimetrů dlouhými, obvejčitými až eliptickými světlezelenými listy. Kvete v dubnu až květnu zvonkovitými, zvenku načervenalými květy, které jsou po rozkvětu uvnitř bílé. K oblíbeným patří též bělokvěté Magnolia stellata. Šácholany můžeme rozmnožovat generativně i vegetativně. Semena se vysévají až dalším rokem po důkladné stratifikaci. Šácholany lze množit řízky v červnu až červenci, hřížením, nebo roubováním. Mají mělké kořeny, které sbírají živiny hlavně při horní vrstvě země, proto je důležité při výsadbě věnovat největší pozornost přisypání kvalitní rašeliny, eventuálně s příměsí dlouhodobě rozpustného hnojiva, nad kořeny seshora. Ale pozor na zasazení příliš hluboko, s největší pravděpodobností jí tak vykopete hrobeček. Zasaďte ji tam, kde v okolí cca 2m od středu keře nebudete nic kopat ani rýt – tato kráska není zrovna družná a je chamtivá - nemá ráda, když ji otravujete u kořenů, kterými se rozroste doširoka kolem sebe. Je plně mrazuvzdorná až do cca -29°C. I přes výbornou mrazuvzdornost ocení zamulčování kořenů, aby neztrácela vlhkost v žádném ročním období. Vysazuje se v předjaří.

Poznámky k pěstování

Magnolie Soulangeova byla koupena v kontejneru v zahradnictví Ryšánek v Prachaticích v březnu 2010. Rostla jako semenáč od jara 2008. Po vysazení měřila 30cm.

Měření 27.10.2011 – 50 cm
Měření 4.11.2012 – 70 cm
Měření 27.10.2013 – 100 cm

Magnolie hvězdovitá byla koupena stejně jako Soulangeova, bohužel vůbec nezačala růst a odumřela. Byla vyreklamována za starší, která rostla v kontejneru od jara 2003. Zasazena byla v srpnu 2010 a měřila 115cm. Obě byly v zimě zakryty chvojí a přikryty krytem z bílé netkané textilie a zimu přečkaly dobře. Tato magnolie začala hned druhým rokem v dubnu kvést.

Měření 27.10.2011 – 120 cm
Měření 4.11.2012 – 120 cm
Měření 27.10.2013 – 115 cm

Magnolie.pdf (1,2 MB)

Ostatní keře a skalničky

Keře a skalničky.pdf (1,7 MB)

Weigela florida 'Red Prince'
Vajgélie květnatá

stanoviště: přímé slunce
výška: 1,5-2 m
použití: soliterní, skupinová výsadba
tvar: rozložitý
olistění: opadavé
barva listu: světle zelená
barva květu: červená
Popis a péče
Vajgélie květnatá je opadavý keř dorůstající do 1,5 - 2,5 m výšky i šířky. Obvykle kvete od
pozdního jara do pozdního léta zvonkovitými, červenými, růžovými, ale i bílými květy.
Vyžaduje hlinito-písčitou půdu se stanovištěm na slunci. Pro podpoření tvorby květu je dobré
rostlinu ihned po odkvětu sestříhnout o jednu třetinu. Vajgélie je ceněná rostlina na každé
zahradě a pro své malé nároky se stala velmi oblíbenou. Vhodné použití je do skupinových
výsadeb nebo jako menší solitera. Vysazena 10.2013.

Kerria japonica 'Pleniflora'
Zákula japonská

stanoviště: polostín-přímé slunce
výška: 1,5-2 m
použití: soliterní, skupinová výsadba
tvar: rozložitý
olistění: opadavé
barva listu: světle zelená
barva květu: žlutá
barva plodu: hnědá
Popis a péče
Opadavý keř se zelenými výhony, dorůstající až 2 m výšky. Listy jsou vejčité, ostře pilovité.
Květy jsou žluté, plnokvěté, tento kulitvar plody netvoří. Rostlina vyžaduje slunná a
polostinná stanoviště. Rostlina žádá dobré zahradní půdy, obstojně snese i sucho. V tuhých
zimách namrzá, ale jinak dobře regeneruje. Vhodné použití je do listnatých skupin. Vysazena
10.2013.

Kolkwitzia amabilis
Kolkvície krásná

stanoviště: přímé slunce
výška: 1,5-2 m
použití: soliterní
tvar: rozložitý
olistění: opadavé
barva listu: světle zelená
barva květu: růžová
Popis a péče
Opadavý keř s převislými větvemi, vysoký 1,5-2 m. Listy jsou vstřícně postavené. Květy
vyrůstají v párech, jsou zvonkovitého tvaru, růžové barvy. Pochází ze západní a střední Číny.
Rostlina vyžaduje slunné polohy, obstojně snáší sucho, na půdu je nenáročná. Kolkvície je
jeden z nejkrásnějších kvetoucích keřů. Vysazena 10.2013.

Erica carnea Isabell
Vřesovec pleťový

Pomalu rostoucí, široce rozložitý až poléhavý jarní vřesovec, olistění jasně zelené, květy čistě
bílé. Kvete velmi bohatě od poloviny února do konce dubna.
Původ: Původní druh pochází z Evropy z východních a středních oblastí Alp, kde vystupuje
až do nadmořských výšek kolem 2500 m.n.m. Přirozený výskyt zasahuje i území Čech a
Moravy.
Vzhled: Hustě větvený, široce rozložitý až poléhavý keřík. Listy jasně zelené, jehlicovité,
uspořádané do pravidelných přeslenů po 4 (až 5) jehličkách. Květy úzce zvonkovité, čistě bílé
s hnědými prašníky. Kvete velmi bohatě od poloviny února do konce dubna. Keř přirůstá
ročně 2 až 5 cm, výška kolem 5. roku po výsadbě 15 až 20 cm, již druhým rokem vytváří
pěkné koberce.
Nároky: Půda lehčí, hlinitopísčitá, nejlépe odlehčená rašelinou, kyselá až slabě kyselá reakce (
5-6,5 pH ). Vyžaduje slunné a výhřevné stanoviště, vhodný je zimní přístin nebo lehké
překrytí chvojem. Roste dobře i v polostínu, kvetení je ale méně bohaté. Pro zapěstování
pěkných kobercových výsadeb je potřebný pravidelný řez po odkvětu, rostliny zkracujeme o
1/3 až 1/2, vždy ale musí na výhonech zůstat alespoň část olistění. Při silném sestřihnutí do
staršího dřeva rostliny nepravidelně obrůstají a mohou i uhynout. Po sestřižení doplníme
kolem rostlin slabou vrstvu rašeliny nebo borové hrabanky.
Použití: Jednotlivě nebo ve skupinové výsadbě vhodně doplní menší skalky, atriové či
terasové zahrádky. Vhodný doplněk zeleně v nádobách a korytech. Řadová výsadba vynikne
v nízkých obrubách záhonů a lemech vřesovištních rostlin. Ve větších skupinách je
nezastupitelným prvkem velkých vřesovišť a podrostového patra vyšších jehličnanů.
Vysazujeme převážně do trojsponu na vzdálenost 25 až 30 cm. Vysazen 10.2013.

Aubrieta x Cultorum „Argenteovariegata“
Tařička

Tařička tvoří nízké, husté a kompaktní polštáře výšky kolem 10 cm s pěkným šedě stříbřitým
olistěním. V době květu v dubnu a květnu jsou rostliny celé pokryté hrozny drobných
jednoduchých nebo plnokvětých růžových, modrofialových až karmínových květů.
Nejlépe prospívá na slunci, v propustné, živné půdě s dostatkem vápníku. Dobře pokrývá
skalnaté partie, střešní zahrady, zídky, dobře se kombinuje s tařicemi a iberkou. Vysazena
10.2013.

Dianthus deltoides Leuchtfunk
Hvozdík kropenatý, karafiátek

Tvoří sytě zelené široké polštáře, výška v květu 15-20 cm. Květy sytě červené. Vděčná a
nenáročná rostlina, vhodná pro skalky, vřesoviště, koryta i suché zídky. Snáší i mírný
polostín. Stálezelený a půdopokryvný (plazivý) a bohatě kvetoucí kultivar karafiátku.Tento
karafiátek má výrazně načervenalé listy. Vyznačuje se záplavou drobných kvítečků. Vykvétá
začátkem léta, výrazně červeným odstínem a kvítek má ještě tmavší očko. Po odkvětu vhodné
rostlinu sestřihnout. Volíme slunnou polohu. Zeminu obyčejnou zahradní. Nemají rádi
přeschnutí. Vysazen 10.2013.

Sempervivum tectorum
Netřesk střešní

Tyto rostliny patří na suchá, skalnatá stanoviště, vytváří přízemní růžice listů, mají dužnatý
stonek, květenství je ve vrcholíku, který vykvétá v červenci až srpnu. Patří do čeledi
Crassulaceae – Tlusticovité.
Potřebují slunná, suchá místa, půda písčitá, propustná. Snášejí sucho i úpal.
Množíme dělením na jaře. O netřesk se skoro nemusíte starat. Miluje slunce a snadno se
vypořádává se suchem, vydrží bez vody velmi dlouho. Kromě přímého světla potřebuje
propustný substrát, nedělá jí problém růst mezi kameny. Rychle se rozmnožuje dceřinnými
netřesky, které se tvoří okolo něj. Vyloženě venkovní rostlina vydrží i tuhou zimu. Do skalek,
na obruby, do koryt, na střešní zahrady, do spár mezi kameny, na suché svahy. Vysazen
10.2013.

Delosperma nubigenum
Delosperma

stanoviště: přímé slunce
zálivka: minimální
výška: 1-10 cm
přezimování: nezatahuje (nadzemní část přezimuje)
barva květu: žlutá
barva listu: světle zelená
Popis a péče
Drobná, tučnolistá skalnička, původem z Afriky. Tato sukulentní trvalka vytváří plazivé
lodyhy se světle zelenými listy. Květy jsou sytě žluté, téměř přisedlé. Hodí se na slunná a
suchá místa, jsou vhodné také pro výsadu do truhlíků, koryt a zídek. Vytváří husté přízemní
koberce. Typická skalní rostlina, kterou nejspíše zná každý skalničkář. Rostlina poměrně silně
roste a je schopná pokrýt i plochu 50cm, během prvního roku po zasazení. Květy jsou
drobnější, ale o to více jich během kvetení na rostlině naleznete. Tenké stonky s krátkýmisilně
sukulentními listy mají rády, když se přímo nedotýkají substrátu a proto je dobré rostlinu
zasadit do místa, odkud budou moci stonky pokrýt větší kámen, dlaždici, nebo jinou plochu,
která nedrží vodu, jinak stonky i s lístky zahnívají a rostlina často musí regenerovat z konečků
stonků, které po zimě odpadnou od matečné-uhnilé rostliny a zakoření o kus dál. Vysazena
10.2013.

Delosperma nubigenum
Delosperma ´Beaufort West´

stanoviště: přímé slunce
zálivka: minimální
výška: 1-10 cm
přezimování: nezatahuje (nadzemní část přezimuje)
barva květu: bílá
barva listu: světle zelená
Často nabízená pod mylným názvem D. spalmanthus, nebo D. spalmanthoides): Drobnokvětá,
velmi odolná Delosperma. Roste polštářovitě,ale je spíše drobnější. Růžové květy se ke konci
kvetení přebarvují do smetanově bílé. Jde o velmi vděčnou skalničku. Vysazena 10.2013.

Sedum telephium 'Herbstfreude'
Rozchodník

stanoviště: polostín-přímé slunce
zálivka: občasná
výška: 51-60 cm
použití: trvalkový záhon, podsadba vyšších rostlin
přezimování: zatahuje (na jaře obráží od kořene)
barva květu: oranžová, červená, růžová
Popis a péče
Na zimu usychající trvalka, původem z Mexika, vytvářející husté trsy. Listy jsou podlouhlé,
zubaté, sivé až tmavě zelené. Časně na podzim kvete hvězdicovitými, temně růžovými květy,
které se později zbarvují do růžově bronzova až měděně červena. Je vhodná pro skupinovou
výsadbu na trvalkové záhony. Jako ostatní rozchodníky má dužnaté, střídavé, kopinaté listy na
nevětvených stoncích. Šedozelené listy bývají krátce zubaté a až 8 cm dlouhé. Kvete dosti
pozdě - až v září a v říjnu. Květy jsou hnědočervené v širokých plochých květenstvích a je
ozdobné i během zimy. Poroste nejlépe na slunném stanovišti, snáší dobře sucho. Na půdu
není náročný, ale vhodná je pro tento kultivar živnější půda. Starší trsy méně kvetou, je
vhodné je po několika letech rozdělit (množíme ho hlavně dělením). Rozchodník najde
uplatnění především v trvalkových záhonech. Vysazen 10.2013.

Sedum album L.
Rozchodník bílý

Vytrvalá, 5 až 20 cm vysoká bylina. Lodyha plazivá, kořenující, často načervenalá,
nekvetoucí výběžky krátké, kvetoucí až 20 cm dlouhé. Listy dužnaté, střídavé, válcovité až
kulovité, na bázi bez ostruhy. Květenství husté, květy 5četné, bílé. Kvete v VI.
Slunné a suché skalnaté svahy, kamenité zdi, suché trávníky, náspy, na půdách vápnitých a
kamenitých.
V ČR roztroušeně až hojně zejména v teplejších oblastech středních a severních Čech a na
jihozápadě Moravy, jinde jen ostrůvkovitě, často však pěstována a často také zplaňuje.
Celkově roste v Evropě, v severní Africe, v Turecku a na Kavkaze.
Oblíbená skalnička pěstující se v několika odrůdách, jež se liší velikostí či barvou listů
(červeně naběhlé). Hodí se zejména do suchých zídek. Množí se buď v březnu semeny nebo
po celé vegetační období dělením či řízkováním. Vysazen 10.2013.

Sedum reflexum L.
Rozchodník skalní

Vzrůst: asi 7-12 cm vysoká, vytrvalá bylina; habitus připomíná smrkovou větvičku
Listy: našedlé
Květy: kvete žlutě od června do července
Plod: měchýřek, otvírá se pouze za deště
Stanoviště: na suchých, slunečných místech, na skalkách
Rozchodník obsahuje vitamín C, třísloviny, slizy, kyselinu jablečnou a vinnou, draslík a další
látky. Má nakyslou chuť, lze ho použít při přípravě salátů, polévek nebo pomazánek. Působí
močopudně, stimuluje činnost střev. V zahradách – skalky, spáry, koryta.
Některé rozchodníky vyrostou v novou rostlinu i z části stonku nebo z listu. V přírodě roste na
suchých výslunných stanovištích, na skalkách a mělkých půdách, zřejmě na kyselém
podkladu. Vysazen 10.2013.

Berberis thunbergii
Dřišťál Thunbergův

stanoviště: přímé slunce, polostín
výška: 150 cm
použití: soliterní, skupinová výsadba, živé ploty
tvar: kulovitý
olistění: opadavé
barva listu: oranžová, červená
barva květu: žlutá
barva na podzim: červená
Popis a péče
Opadavý, hustě větvený, až 1,5 m vysoký keř původem z Japonska. Větve hranaté, trnité, trny
obvykle jednoduché, kůra červenohnědá. Listy vyrůstají ve svazečcích v paždí trnů, jsou celokrajné,
opakvejčité až kopisťovité, na podzim šarlatově červené. Květy po 1 až 4, 7 až 10 mm velké, žluté, vně
někdy červeně naběhlé. Plody elipsoidní, červené, až 10 mm velké. Kvete v V až VI.
Pěstuje se v několika kultivarech, např. s listy červenofialovými (Atropurpurea), s listy žlutými (Aurea)
nebo s listy červenými. Jde o nenáročný druh, vyhovuje mu slunné až polostinné stanoviště a
jakákoliv zahradní, dobře propustná půda. Špatně snáší trvalé zamokření. Množí se řízky nebo
semeny, která se vysévají na podzim přímo na venkovní stanoviště, klíčí pak v dalším roce. Vysazen
10.2013.

Tamarix tetrandra
Tamaryšek čtyřmužný

stanoviště: přímé slunce
výška: 3-4 m
použití: soliterní, skupinová výsadba
tvar: rozložitý
olistění: opadavé
barva listu: světle zelená
barva květu: růžová
barva na podzim: žlutá
Popis a péče
Opadavý, vzpřímeně rostoucí keř, který dosahuje do 3-4m výšky. Koncem jara kvete
růžovými květy, které jsou uspořádány v dlouhých hroznech. Vyžaduje slunná stanoviště a
dobře snáší vysoký obsah vápníku v půdě. Po odkvětu je dobré keře sestříhnout o jednu
čtvrtinu. Vhodná dřevina do keřových skupin nebo jako solitér. Tamaryšek čtyřmužný roste na
mořském pobřeží, na stepích, na vlhkých, slaných půdách a na přímém slunci, od mořského pobřeží
po horské pásmo. Vyskytuje se v jihovýchodní Evropě, od východního Balkánu po Krym a Kypr.
Tamaryšky patří k prvním obyvatelům slaných stepí. Jejich listy vylučují pomocí svých žláz velké
množství soli, proto se někdy i k získávání soli používají. Vysazen 10.2013.

Forsythia x intermedia
Zlatice prostřední

stanoviště: přímé slunce
výška: 1,5-2 m
použití: soliterní, skupinová výsadba
tvar: rozložitý
olistění: opadavé
barva listu: světle zelená
barva květu: žlutá barva na podzim: žlutá
Popis a péče
Opadavý keř s vystoupavými výhony, dorůstající, až 2 m výšky a 2,5 - 3 m šířky. Mladé
výhony mají žlutozelenou barvu. Květy jsou žluté a rozkvétají časně z jara. Zlatice vyžaduje
slunné stanoviště, vápenitější půdu, jinak je zcela nenáročná. Je dostatečně mrazuvzdorná a
dobře snáší řez. Množí se řízkováním nebo hřížením. Po odkvětu můžeme zlatici prořezat, ale
hned, jen tak bude příštím rokem kvést. Na jaře bývá tento keř doslova obsypán záplavou
žlutých květů, po zbytek roku je však rostlinou zcela nenápadnou a nevýraznou. U nás se
někdy nesprávně nazývá „ Zlatý déšť “. Koupena 4.2010, na stanovišti od 9.2012.

Aubrieta hybrida 'Axcent Deep Purple'
Tařička

Novější odrůda s větším sytě purpurovým květem. Kompaktní růst a bohaté kvetní. Rod je
rozšířen v horách Itálie, Balkánu až po Malou Asii. Tařička vytváří husté polštáře vysoké 4-6
cm, listy jasně zelené a 1chloupkaté. Květy jsou čtyřčetné, sytě purpurové. Kvetení velmi
bohaté, obvykle v první polovině dubna.
Vděčná skalnička vhodná pro osázení suchých zídek, koryt atd. Pěkná v kombinaci s jarními
cibulovinami. Vyžaduje propustnou půdu s drenáží a plné slunce. Vysazena 3.2014.